Romantická rozprávka šmrncnutá nadprirodzenom: Karolina Limrová – Dvě zrcadla (recenzia)

Dvě zrcadlaMáte radi romantiku a ste milovníci upírov? A ste ochotní prekúsnuť trochu večnej lásky na prvý pohľad? Ak áno, vyskúšajte niečo z domácej produkcie – prvotinu Karoliny Limrovej Dvě zrcadla.

Od vydania Twilight ságy sa upírskych romancí v rôznych podobách vyrojili mraky. Všetky možné Vampírske akadémie a Denníky – človek mal zrazu pocit, že nakladatelia vydajú čokoľvek, ak sa tam vyskytujú bytosti so špicatými zubami. Preto je vždy príjemné naraziť na kvalitne napísaný žánrový román, ktorý je nabitý dejom a nemá 600 stránok, ani sedem pokračovaní. Aj keď žánrový  – povedzme si úprimne, Dvě zrcadla sú hlavne romantika. Je tam síce tajomná zápletka, nepriateľskí upíri a iné komplikácie, ale kniha je hlavne a predovšetkým o vzťahu Kate Simmonsovej a Joshuu Merebotha.

Román Dvě zrcadla začína príjemne pochmúrnym flashbackom do Joshuovej minulosti a osvetlí nám, ako sa vlastne stal upírom. Po ňom sa v súčasnosti zoznamujeme s hlavnými hrdinami. Existenciou unavený upír Joshua práve kúpil staré sídlo v daždivom mestečku Longville. Zabíja ľudí – síce len tých zlých, grázlov a násilníkov, ale jeho svedomie to príliš neuspokojuje. Púšťa sa do rekonštrukcie domu a dúfa, že tak aspoň na čas zaplní prázdnotu svojho života. Jedného podvečera nájde na povale staré nádherné zrkadlo a jeho život sa od základov zmení. Zisťuje totiž, že neukazuje povalu, na ktorej sa nachádza, ale vidí ním do neznámeho bytu. Tak sa „zoznamuje“ s Kate Simmonsovou, mladou predavačkou v kníhkupectve, ktorá zhodou okolností kúpila druhé rovnaké zrkadlo v starožitníctve. Joshua je Kate okamžite okúzlený, ale ona jeho nevidí. Je fascinovaný záhadným úkazom a sleduje každý jej pohyb v zrkadle. Keď príde súmrak, začne sa diať ešte čosi zvláštnejšie. Na pár prchavých sekúnd sa obaja navzájom uvidia – a práve vtedy medzi nimi preskočí prvá iskra. Po západe slnka môže zasa Kate vidieť Joshuu v jeho podkroví. Joshua je ako uhranutý a rovnako Kate nemôže myslieť na nič iného ako na pozoruhodné zrkadlo a muža, ktorého ukazuje. Postupne obaja vypozorujú, ako zrkadlá fungujú – cez deň môže Joshua vidieť Katin byt, v noci ona jeho podkrovie. Za súmraku a za úsvitu sa môžu vidieť navzájom. Tak začína príbeh lásky, vďaka ktorej Joshua prekoná svoju prirodzenosť, Kate svoj strach a obaja spolu množstvo prekážok, aby sa dostali až ku šťastnému koncu.

Dvě zrcadla je zaujímavý príbeh s dobre vymyslenou zápletkou, ale je to hlavne príbeh romantický. V prvom rade treba prijať za svoju základnú myšlienku knihy – obaja sa zamilujú na prvý pohľad, trvalo a naveky. Najskôr som pri tom pomyslení trochu škrípala zubami, ale keď som si prečítala legendu o zrkadlách (z ktorej som si vyvodila, že cielene spájajú spriaznené duše), už to bolo celkom v pohode. Výborne sú vymyslené zvláštnosti upírskeho stavu. Samozrejmosťou je odlišná farba očí, konkrétne strieborná. Absolútne ma ale nadchlo to, čo sa stane s upírom, keď bude vystavený slnečnému žiareniu. Žiadne trápne trblietanie sa, ani nudné rozpadnutie sa na prach, ale odhalenie skutočného veku upíra! Čo musí byť u niekoho, kto sa upírom stal v roku 1789, veľmi zaujímavý pohľad. 🙂 Hlavní hrdinovia sú sympatickí a Kate a Joshuovi tú ich vysnívanú lásku skutočne doprajeme. Ale aj sama autorka priznala, že jej k srdcu najviac prirástla postava Dannyho – lovca upírov, ktorý miluje Kate a zisťuje, že tak dlho čakal s vyjadrením citov, až prepásol šancu. Na Dannym je to, že bol písaný s láskou, skutočne poznať. Jeho pocity a osobnosť sú paradoxne najzaujímavejšie zo všetkých postáv. Dej svižne ubieha, postavy musia prekonať veľa prekážok, a čitateľ sa ani chvíľu nenudí. Ďalším spestrením sú krátke flashbacky do Joshuovej minulosti. Písané v tretej osobe a zachytávajúce najskôr hrôzu z toho, čo sa z neho stalo, aké – také zmierenie sa so situáciou, a nakoniec čoraz väčšia osamelosť a ľahostajnosť k vlastnej existencii. Tieto náhľady do Joshuovho predchádzajúceho života  vzbudzujú pocit, že prvotina Karoliny Limrovej by bola lepšia, keby autorka aj v ostatnom texte ubrala romantiky a trochu pritvrdila. Vydavateľstvo Host odviedlo výbornú prácu, vizuálne spracovanie textu je veľmi zaujímavé a obálka pôsobí takmer abstraktne. Ale pri pozornejšom pohľade hneď zistíte, čo tematicky veľmi vhodne zobrazuje. 🙂 Pri upírskej romanci je také vkusné spracovanie skôr vzácnosťou, preto ho čitateľ dokáže viac oceniť.

Román Dvě zrcadla je dobre napísaný príbeh s upírskou tematikou, na ktorom oceníte okrem iného aj to, že sa neodohráva na žiadnej strednej škole a postavy majú pomerne dospelé a realistické reakcie a spôsob uvažovania. Na môj vkus v ňom bolo trochu priveľa romantiky a nehynúcej lásky, ale občas má človek chuť osladiť si život aj prostredníctvom knihy. Autorka má talent vybrať vhodné slová a ak jej to dovolíte, prenesie vás do odlišného sveta. Do sveta, kde starobylé artefakty pomáhajú nájsť sa spriazneným dušiam, kde ženy aj muži milujú bez pochybností a navždy, a dokážu pre lásku priniesť veľké obete. Áno, je to akýsi rozprávkový svet pre dospelých, ale kto z nás sa niekedy nenechá rád uniesť rozprávkami?

Ukážka:

Nejdřív jsem se nedokázal pohnout. Nemohl jsem uvěřit, že opravdu stojí kousek ode mě. Sledoval jsem, jak došla k automatu na kávu, vhodila do něj mince a pak s kelímkem v ruce došla k prosklené stěně a zahleděla se ven. Vypadala zamyšleně.

Už jsem nemohl čekat. Vykročil jsem k ní. Teď, když jsem ji viděl na vlastní oči a přesvědčil se, že žije, došlo mi plnou silou, co pro mě znamená. Nedokázal mě zastavit ani strach z její reakce. Obava z budoucnosti. Mohl jsem jen doufat, že se stane zázrak a ona mě dokáže přijmout takového, jaký jsem. S každým krokem moje naděje rostla. Něco nás přece spojovalo, cítil jsem to od první chvíle. Patříme k sobě. Bez ohledu na to, jak odlišní jsme. A jak těžké to může být…

Nevnímal jsem nic než ji. Zbývalo pár kroků.

Pak do mě vrazil nějaký muž. Moje instinkty způsobily, že ve zlomku vteřiny ležel na zemi a já mu seděl na prsou. Propadl jsem se do světa prodchnutého vůní kořisti. Zůstala jen jedna utkvělá představa. Jak hasím žízeň. Už jsem to nebyl já.

Všechno se odehrávalo neobyčejně rychle. Lidé kolem ještě nestihli reagovat. V takových situacích mysl není dost pohotová. Viděl jsem všechna drobná místa na jeho odhalené kůži, která tepala v pravidelném rytmu. Slyšel jsem šumění krve v jeho žilách. Konečně!

Přesto ale hypnotickou strnulostí mého já pronikl tichý zvuk, který mě donutil na okamžik zvednout hlavu a najít jeho zdroj.

Kate.

Stála proti mně, ve tváři naprosté zděšení. Na zemi u jejích nohou ležel v rozlité kávové kaluži prázdný plastový kelímek.

Naše oči se na moment setkaly. Dostatečně douho na to, abych zahlédl bolest. To, co se stalo pak, byl zázrak. Nikdy dřív jsem nic podobného nedokázal, ani jsem nevěděl o žádném jiném upírovi, kterému by se to podařilo.

Nezabil jsem ho.

Přestal jsem jeho žebra drtit stehny a postavil jsem se. Zvíře ve mně řvalo. Ale neskonale těžší bylo donutit se odvrátit pohled od Kate. Utekl jsem s vědomím, že to bylo naše poslední setkání.

Ničemu jsem nerozuměla. Zírala jsem na ten absurdní výjev a nedovedla si ho vysvětlit.

Byl tady. Už tenhle fakt by sám o sobě stačil na to, abych zůstala užasle stát. Jenže on se rval s nějakým mužem a ve tváři měl tak děsivý výraz, že mi leknutím kelímek s kávou vypadl z ruky. Neuhodil ho, nemířil na něj zbraní. Jen na něm seděl a pomalu se k němu skláněl. Jako šelma nad kořistí.

Trvalo to jen chvilku. Až později jsem si uvědomila, že navzdory všemu ve mně ze všech těch zmatených pocitů sílila radost. Určitě se to nějak vysvětlí. Hlavně že je tady. A nezáleží na tom, jak mě našel. Věřila jsem, že přišel za mnou.

Když se na mě podíval, hrůzný pohled dravce zmizel. Ty oči jsem znala, i ten smutek, který se v nich dal číst. Těsně před tím, než zmizel, mi došlo, že se nechystá se mnou zůstat. Loučil se. Jinak než při východu slunce u zrcadla. Definitivně.

Palčivá bolest, která se mi rozlévala hrudí, přehlušila tu fyzickou způsobenou srážkou s autem. Jen okrajově jsem vnímala, že šokovanému muži povalenému na zem pomáhá vstát přivolaná ochranka. Nebo to, že mě rozčilená sestra vede zpátky do pokoje a nařizuje klid na lůžku.

Dannyho příchod jsem zaznamenala. I jeho nervozitu a nepochopitelný úzkostný zájem, jestli mě dnes někdo nenavštívil. Všechno se ale zdálo tak zastřené a nedůležité. Odpovídala jsem jednoslabičně.

„Stalo se něco, Kate?“ ptal se mě už potřetí a tvářil se znepokojeně. „Není ti dobře?“

Jen jsem zavrtěla hlavou.

Sedl si na kraj postele a zamyšleně mě chytil za ruku. „Nebo je to kvůli tomu zrcadlu? Jsi naštvaná?“

Tahle věta mě dokonale probrala.

„Naštvaná? Kvůli zrcadlu?“ opakovala jsem nechápavě.

„Nevím, jak se to stalo. Byl jsem opatrnej. Asi jsem ho špatně opřel. Promiň, Kate. Koupím ti nový. Vyber si, jaký chceš. Klidně dražší.“

Před očima mi začaly tancovat černé kruhy a ruce se mi křečovitě zaťaly v pěst.

„Kate!“ Jeho hlas jsem slyšela jako z veliké dálky. Nemohla jsem popadnout dech.

.

Názov: Dvě zrcadla

Autor: Karolina Limrová

Vydalo nakladateľstvo Host v roku 2011, ISBN 978-80-7294-459-0

Reklamy

3 thoughts on “Romantická rozprávka šmrncnutá nadprirodzenom: Karolina Limrová – Dvě zrcadla (recenzia)

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s