Krvavá vražda vo viktoriánskom Toronte: Maureen Jenningsová – Případy detektiva Murdocha 6 Neřesti mé krve (recenzia)

Murdoch6Už dlhšiu dobu som nemala svoj záchvat čítania, kedy nepozerám na hodinky a čítam, kým nepadnem. To sa zmenilo vo chvíli, keď som vzala do rúk najnovšiu detektívku zo série prípadov detektíva Murdocha. Neřesti mé krve je totiž kniha, ktorá vám nedovolí ju odložiť, kým si nevybudujete poriadne kruhy pod očami, a kým nezistíte, kto má na svedomí život obľúbeného pastora.

Na detektíva Murdocha čaká ďalší napínavý prípad vo chvíli, keď nájdu zavraždeného a brutálne skopaného pastora Howarda. Všetci sú v šoku, pretože pastor bol všeobecne obľúbený a zdá sa, že nemal žiadnych nepriateľov. Ukradnuté topánky a hodinky zavraždeného zavedú Murdocha do prostredia tulákov, azylových domov a tej najväčšej chudoby. Podarí sa mu odhaliť človeka, ktorý stojí za týmto brutálnym činom?

Neřesti mé krve je veľmi príjemná historická detektívka. Rozbieha sa relatívne pomaly, informácie sa odhaľujú postupne a skladajú zaujímavú mozaiku prípadu. Pomalý rozjazd rozhodne nie je na škodu – dozviete sa, ako presne prebiehalo vyšetrovanie koncom 19. storočia, zároveň máte možnosť nahliadnuť do bežného života rozličných vrstiev spoločnosti. To všetko vo veľmi príťažlivom a pútavom prevedení. Detektív Murdoch je sympatický chlapík a o ostatných postavách budete mať pocit, že niečo taja. 🙂 Väčšinou to bude aj pravda, ale len ďalšie čítanie ukáže, či je to tajomstvo závažné, alebo malicherné. Či posunie vyšetrovanie dopredu, alebo to bude len slepá ulička… Aj v tom tkvie kúzlo príbehu z Toronta.

Kto pozná detektíva Murdocha iba zo seriálu, môže byť knihami Maureen Jenningsovej prekvapený. V tomto prípade sa totiž dá povedať, že si seriál z románov požičal najmä mená a žáner. Atmosféra a kulisy sú úplne odlišné od úpravného, slnečného prostredia, ktoré poznáme z televíznych obrazoviek. Maureen Jenningsová vo svojich dielach siaha po najväčších problémoch spoločnosti. V predchádzajúcich románoch to boli napríklad detská pornografia, či prostredie psích zápasov. Neřestí mé krve nás privádzajú medzi najchudobnejších, ľudí odkázaných na milodary spoločnosti, medzi tulákov putujúcich z miesta na miesto a márne hľadajúcich prácu. Nie je to však žiadna sociálna agitka, kde by boli kladní hrdinovia iba úbohí chudáci, vykorisťovaní spoločnosťou. Zobrazené sú všetky typy ľudí vo všetkých vrstvách: dobročinnosť poskytujú láskaví kňazi, aj muži, ktorí využívajú svoju moc nad osudmi ostatných. Tuláci sú násilníci aj nešťastníci, ktorí kvôli zraneniu nemôžu nájsť prácu. Chudobní zasa ožralci, ktorý sa k svojmu osudu prepili, aj vdovy, ktoré nemajú možnosť  nájsť si prácu kvôli starostlivosti o choré dieťa. Román preto pôsobí veľmi vierohodne a plasticky. Atmosféra je vďaka okolnostiam dosť pochmúrna, ale napriek všetkému nie deprimujúca. Odľahčujú ju Murdochove vtipné myšlienky a niektoré zábavné príhody. Znie to ako nepravdepodobná kombinácia, ale všetko funguje, ako má. Výsledkom je román, ktorý sa číta jedným dychom, drží čitateľa v napätí, a zároveň mu umožní náhľad do doby, kedy slová feministka a odborár neboli len nadávky používané v internetových diskusiách.  Knihy Maureen Jenningsovej sú v prvom rade kvalitnými detektívkami, ale zároveň skvele zachytávajú atmosféru prelomu storočia. Je už cítiť chystajúce sa významné zmeny, ale väčšina spoločnosti  ešte stále pohodlne zostáva v zabehnutých koľajách viktoriánskej doby. Na ženy lekárky  sa pozerá úkosom,  nohavice môžu byť ohrozením kariéry učiteľky, policajt nemôže byť zároveň členom odborov…  Autorka z toho nerobí veľkú tému, väčšinou sú to len vedľajšie zápletky spojené so súkromným životom detektíva. No po prečítaní jej románov si človek uľahčene vydýchne, že túto dobu už má ľudstvo za sebou.

Hoci je Neřesti mé krve už šiestym románom o detektívovi Murdochovi v rade, bez rozpakov ju môže začať čítať aj človek, pre ktorého je tento sympatický chlapík úplne neznámy. Mierny zmätok môžu v neznalom čitateľovi vyvolať iba Murdochove súkromné vzťahy k ženám, ale všetko sa v priebehu románu vyjasní.  Najnovší z príbehov je vynikajúca detektívka so zaujímavou zápletkou a bez logických chýb, má však (rovnako ako predchádzajúce romány) aj pridanú hodnotu naviac. Tou je perfektný opis prostredia a historických reálií. Maureen Jenningsová túto disciplínu ovláda dokonale, takže po prečítaní budete mať pocit, ako keby ste všetko videli na vlastné oči a tento prípad riešili spolu s Murdochom. A budete chcieť čo najskôr podniknúť ďalšiu návštevu do zväzujúcej, ponurej, zložitej, no napriek všetkému neuveriteľne zaujímavej a miestami zábavnej viktoriánskej éry.

Ukážka:

Louisa Howardová seděla na gauči u okna, Swanzey vedle ní. Vstal, aby se přivítal s Murdochem, ale Louisa se ani neotočila, aby ho pozdravila. Zírala ven z okna a on předpokládal, že má obličej zničený žalem, ale přes vdovský závoj nic neviděl. Byla oblečena v nejhlubším smutku a Murdocha napadlo, zda má každá bohatá vdaná žena ve skříni připraveny černé šaty pro případ, že by ovdověla.

Reverend Swanzey mezi nimi nejistě přešlapoval. Měl dlouhý krk a velký ohryzek mu poskakoval.

„Nerad vás obtěžuji, paní Howardová,“ řekl Murdoch,  „ale věřím, že mě chápete. Chci najít vraha vašeho muže co nejdříve.“

Nabízelo se ještě slovo zabiják, ale viděl, jak sebou trhla už při slovu vrah. Otočila se tváří k němu. V jejím hlase chyběla energie a jejím dechem se vlnil závoj, když promluvila.

„Chápu, pane Murdochu. A od včerejšího večera nemyslím na nic jiného než na vaši otázku, zda měl Charles nějaké nepřátele.“

Swanzey ji přerušil. „S paní Howardovou jsme právě toto probírali dnes dopoledne, detektive. Nejdříve jsme oba jednohlasně řekli ne. Charles byl hodný člověk, všichni, kdo s ním přišli do styku, ho měli rádi.“ Odmlčel se a nervózně pohlédl na Louisu. Zůstala klidná. „Nicméně, během své práce měl příležitost dělat věci, činit rozhodnutí, která se mohla zdát lidem, jichž se týkala, krutá. Zřejmě se na to nedokázali podívat s odstupem a říct si: ‚Ten člověk dělá jen svou povinnost. Nemám právo ho za to nenávidět.‘“ Znovu zmlkl a podíval se s očekáváním v očích na Murdocha.

„Obávám se, že mi není jasné, o čem to mluvíte, pane.“

Paní Howardová vysvětlovala: „Můj manžel dělal inspektora pro azylový dům. Jeho prací bylo navštěvovat domovy těch lidí, kteří zažádali o charitativní pomoc, a rozhodoval o tom, zda si ji skutečně zaslouží.“

„Je to něco, co dělám i já,“ řekl Swanzey, „a věřte mi, Murdochu, ne všechny případy, které se k nám dostanou, si pomoc zasluhují. Ti lidé se ale spíš rozlítí na inspektora, než aby se zamysleli nad svými chybami, které je přivedly do krizové situace. Ale město může pomoci jen některým. Sám jsem si mockrát lámal hlavu, zda dát příděl uhlí nebo potravin chudé ženě, která neměla ani na teplo, ani na živobytí, ale o jejímž manželovi jsem věděl, že podlehl zlozvyku.“

Myslel tím, že je alkoholik.

„To se ví, Ale vraťme se na chvíli k panu Howardovi. Říkáte, madam, pane, že díky této práci je možné, že si někoho znepřátelil natolik, aby ho chtěl zabít?“

„Ano,“ zašeptala paní Howardová.

„Zmínil se vám někdy o něčem takovém, madam?“

„Ne, to ne. Nikdy mě nezatěžoval problémy z práce. Přála jsem si to tak, chtěla jsem, aby byl pro něj náš domov útočištěm, kde mohl odložit všechny starosti stranou.“

Murdoch si vzpomněl, jak ho uklidňovalo, když mohl své případy rozebírat s Kitchenovými, a teď se Seymourem a Amy Sladeovou. Přemýšlel, jestli měl reverend Howard nějaké jiné místo, kde se mohl svěřit.

„Kde mohu dostat seznam domácností, které navštívil?“

„Budou ho mít v azylovém domě,“ odpověděl Swanzey. „A dodal bych, že jeho teritorium bylo v této oblasti. Každému z nás přidělili místa, kam se snadno dostaneme…“

Paní Howardová ho přerušila: „Ta práce je dobrovolná, detektive. Je navíc ke všem ostatním povinnostem, které kněz velké farnosti vykonává.“

A ona s tím, aby manžel tuto neplacenou práci dělal, nesouhlasila, pomyslel si Murdoch.

„Jak říkáte, paní Howardová, práce inspektora je dobrovolná, ale já sám ji považuji za svou občanskou povinnost,“ vstoupil jí do řeči Swanzey. „Ale k tomu, co jsem řekl, detektive. Pokud si reverend Howard někoho znepřátelil, pak ta osoba s velkou pravděpodobností nežije daleko odtud. A je velmi pravděpodobné, že ví, že v úterý míval své úřední hodiny.“

Murdoch vstal. „Děkuji vám, reverende. I vám, madam. Jen ještě jednu věc. Chtěl jsem se zeptat, zda bych mohl požádat vaši služebnou, aby se mnou šla do kostela. Předpokládám, že to ona v kanceláři utírala prach, a rád bych se jí zeptal, zda nezmizelo ještě něco.“

„Je to skutečně nezbytné? Teď tu má dost práce.“

„Nežádal bych vás o to, kdyby to nebylo nutné, madam. Nezdržím ji dlouho.“ Věděl, že má paní Howardová smutek, ale šla mu trochu na nervy. V jejím chování cítil cosi trpkého a sebelítostného.

„Dobrá tedy, ale varuji vás, Doris není příliš chytré děvče, pane Murdochu. Někdy mám pocit, že by si nevšimla, kdyby někdo odkráčel i s židlí.“

Murdoch se rozloučil a paní Howardová se vrátila ke svému zírání z okna. Reverend Swanzey se usadil na gauči vedle ní. Role hlavního utěšitele mu zjevně neseděla. Měl být katolíkem. Podle inspektora Brackenreida to se ženami umíme, pomyslel si Murdoch.

.

Názov: Případy detektiva Murdocha 6, Neřesti mé krve

Autor: Maureen Jenningsová

Originálny názov: Vices of my blood

Vydalo Nakladatelství JOTA v roku 2012, ISBN 978-80-7462-091-1

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s